Předvánoční toulání po Kraji
22. 12. 2008
V sobotu 20. 12. jsem zase jednou s Páníčkem vyrazil na výlet do okolí
Unhoště a Dědkova mlýna. Je to skutečný Kraj, jako z Pána prstenů, jak
je ostatně vidět na fotkách. Celý den poprchávalo a všude bylo plno
bláta, ale mně se výlet moc líbil.
Den předtím jsem dostal novou deku, červenou, a Páníček mi s ní vystlal zadní sedadlo auta "jen tak pro případ". A případ nastal, jako obvykle jsem se na posledních metrech před cílem cesty poblinkal.
Ale jak jsme zastavili, napil jsem se a bylo zase dobře. Prošli jsme se po údolí a začalo lejt. Hledali jsme tedy vhodnou hospodu, kde bychom si dali oběd a schovali se dokud nepřestane. Jedna pěkná byla kousek od místa, kde jsme parkovali, jenže na dveřích byla velká cedule s přeškrtnutým psem. Mně se tam ale tak líbilo, že jsem se zasekl před vchodem, škrábal jsem na dveře, kňučel a nechtěl se hnout, ani když mi Páníček horem dolem vysvětloval, že toto není podnik pro nás. Nakonec vyšel nějaký pán a vzal nás dovnitř...:-) Bylo tam moc příjemně, teplo, krásná výzdoba. Až na konci oběda jsem začal trochu zlobit, doufal jsem, že mi to vynese aspoň malé pivo, ale Páníček byl tentokrát neoblomný.
Odpoledne jsme se toulali po Kraji, lítal jsem po loukách jako splašený, sledoval stopy zvěře a bahnil se.
Tady jsem vyfocený se skutečným Černým jezdcem. :-) Ale nic mi neudělal, jen mi zapnul šaty u krku...:o)
Den předtím jsem dostal novou deku, červenou, a Páníček mi s ní vystlal zadní sedadlo auta "jen tak pro případ". A případ nastal, jako obvykle jsem se na posledních metrech před cílem cesty poblinkal.
Ale jak jsme zastavili, napil jsem se a bylo zase dobře. Prošli jsme se po údolí a začalo lejt. Hledali jsme tedy vhodnou hospodu, kde bychom si dali oběd a schovali se dokud nepřestane. Jedna pěkná byla kousek od místa, kde jsme parkovali, jenže na dveřích byla velká cedule s přeškrtnutým psem. Mně se tam ale tak líbilo, že jsem se zasekl před vchodem, škrábal jsem na dveře, kňučel a nechtěl se hnout, ani když mi Páníček horem dolem vysvětloval, že toto není podnik pro nás. Nakonec vyšel nějaký pán a vzal nás dovnitř...:-) Bylo tam moc příjemně, teplo, krásná výzdoba. Až na konci oběda jsem začal trochu zlobit, doufal jsem, že mi to vynese aspoň malé pivo, ale Páníček byl tentokrát neoblomný.
Odpoledne jsme se toulali po Kraji, lítal jsem po loukách jako splašený, sledoval stopy zvěře a bahnil se.
Tady jsem vyfocený se skutečným Černým jezdcem. :-) Ale nic mi neudělal, jen mi zapnul šaty u krku...:o)
No to jsi
(Petr Pavlas, 3. 1. 2009 14:31)