V sobotu jsem s Páníčkem vyrazil na procházku do Radotínského údolí (Předí a Zadní kopanina). Na můj vkus to nebyla moc dlouhá vycházka - šli jsme jen dvě hodiny - ale zato jsme potkali spoustu koní! Nejdřív nás míjeli jezdkyně - jeden bělouš se plašil, jak mě ucítil - a pak spoustu dalších v ohradách. Mám koníky moc rád, od malička se s nimi chci přátelit, ale Páníček mě bůhvíproč vždycky drží od nich dál.








Koníci v ohradách se mě nebáli, dokonce si mě chodili prohlédnout až k jejímu okraji.











Když už jsme nabírali směr na zpáteční cestu, museli jsme přejít potok a to se dalo jen po velmi vachrlaté lávce, která měla navíc uprostřed obrovsou díru! Já se hrozně bojím výšek a přímo nesnáším mosty a lávky, zkrz které je vidět dolů  a tohle bylo teda na mě moc! Když se pro mě Páníček vrátil a chtěl mě přenést v náruči, bránil jsem se tak úporně, že to nakonec vzdal a nechal mě vymýšlet vlastní řešení. No, nakonec jsem potok prostě přebrodil. Voda byla sice ledová, ale aspoň jsem byl všema čtyřma na zemi. :-)