Jak jsem potkal koníky
25. 3. 2008
V pátek 14. března jsem se zas jednou vyparavil s páníčkem do Prahy,
Abych z toho taky něco měl, vzal mě páníček - poté, co si vyřídil svoje
věci - na procházku do Šárky. Musím říct, že po dlouhém cestování
vlakem a tramvají mi procházka přišla náramně vhod.
Byla zima, ale já přesto neodolal a hupsnul do potoka. Páníček nebyl vůbec nadšen, ždímal mi šatičky a říkal, že nemám rozum... Jinak jsem běhal a hrabal o stošest. Kvetly fialky a vypadalo to, že se konečně opravdu probouzí jaro.
Skoro na konci jsme potkali dva policisty na koních. Vůbec poprvé jsem viděl koně (tedy, viděl jsem jednoho ještě jako štěně, ale to si skoro nepamatuju). Zíral jsem na ně, jak jsou obrovší a hrozně jsem chtěl běžet s nimi, páníček mě měl práci udržet (bál se, aby mě nepokopali, koně se prý psů bojí). No byl to zážitek, jejich pach jsem pak cítil až skoro k tramvaji...:-)
Byla zima, ale já přesto neodolal a hupsnul do potoka. Páníček nebyl vůbec nadšen, ždímal mi šatičky a říkal, že nemám rozum... Jinak jsem běhal a hrabal o stošest. Kvetly fialky a vypadalo to, že se konečně opravdu probouzí jaro.
Skoro na konci jsme potkali dva policisty na koních. Vůbec poprvé jsem viděl koně (tedy, viděl jsem jednoho ještě jako štěně, ale to si skoro nepamatuju). Zíral jsem na ně, jak jsou obrovší a hrozně jsem chtěl běžet s nimi, páníček mě měl práci udržet (bál se, aby mě nepokopali, koně se prý psů bojí). No byl to zážitek, jejich pach jsem pak cítil až skoro k tramvaji...:-)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář