Tak jsem už v Jablonném měsíc. Mám tu svou zahradu, novou a větší boudu (tedy - je to bouda pro Britě, ale pro mě je nová) a pomalu si tu začínám zvykat. Začátky ale nebyly jednoduché - stýskalo se mi po Plzni a po kamarádech, nějak jsem nemohl pochopit, proč se tam pořád nevracíme, málo jsem jedl a od Páníčka jsem se nechtěl hnout ani na krok. Teď už je to lepší, chodíme na dlouhé procházky, trochu jsem poznal okolí, a seznámil se už i s pár milými lidmi. Také za mnou jezdí návštěvy z Plzně i odjinud, tak mám o zábavu postaráno.

Jak jsem už psal, nejsem ve zdejším klášteře jediným zvířetem - bydlí tu také papoušek Bobeš. Je to žako, má šedé peří, úctyhodný zobák a pár rozčilujících zvyků. Jednak umí velmi věrně napodobovat různé zvuky (zvonění zvonku, couvání náklaďáku, hraní na flašku), a také rád přistává a sedává na zádech lidí a v nestřežené chvíli jim dělá na... :-) ... uších díry a podobné nehezké věci, které bych si nedovolil ani jako štěně. :D